David Vávra: David Vávra (1957) - Dvě sošky od Sušky

David Vávra kreslí rozbušky Co nemusíš klást na podušky Vykoledoval si je na této akci V Bubci dražbě, tedy aukci Nepleť jablka a hrušky. Hlavy ostré, jak dvě pušky U něj doma jsou světlušky Dražitel, autor, básník redakce Taková tradiční interakce To také přinesly Sošky od Sušky. (David Vávra) Renesanční osobnost – architekt, herec, básník, výtvarník – David Vávra, dostal do vínku mnoho talentů. S odvahou a se srdcem otevřeným kráčí světem, aby svojí kreativitou probouzel ostatní z letargie či přetvářel svět, na který dosáhne jeho kouzelná hůlka, v lepší a krásnější. Je nepřebernou studnicí vědomostí a se zájmem si všímá těch lepších lidských počinů, těm nepovedeným se zase dokáže zasmát. Vystudoval architekturu na ČVUT a AVU v Praze a je spoluzakladatelem legendárního divadla Sklep. Známý je jako herec úspěšných filmů, stejně jako průvodce roadmovie České televize: Šumná města a Šumné stopy. Jeho architektonická tvorba se dotkla především Prahy a okolí. Stojí například za rekonstrukcí kulturního domu Dobeška či Švandova divadla. Mimo Prahu je také autorem dostavby Městského divadla v Kladně či konverze a dostavby bývalé továrny Vertex na Centrum volného času, včetně městské knihovny v Hradci Králové. V roce 1997 obdržel s Františkem Skálou Zvláštní cenu Interiér roku za restauraci Akropolis, v roce 2004 Grand Prix České architektury – Výtvarné dílo v architektuře za osazení sochy Franze Kafky na Starém Městě a v roce 2020 převzal s režisérem Radovanem Lipusem cenu České komory architektů za popularizaci architektury. Pro Davidovo vizuální vyjádření jsou charakteristické především barevné kompozice hravě vykreslující mnohdy nečekané a inspirující zážitky z krajin, architektury, ale i třeba zátiší. V zachycených momentech pak touží zdánlivě realistickým pojetím vyjádřit “nejen to, co je, ale i to, co na první pohled vidět není“.